Nepřehlédněte

Fíkus pěstování

Fíkus pěstování Fíkus patří k nejoblíbenějším pokojovým rostlinám. Rady a nápady pro úspěšné pěstování.

True North kvalitní krbová kamna

True North kvalitní krbová kamna Krbová kamna True North kvalita z Kanady. Kanadská krbová kamna s dvojím spalováním a dlouhou dobou hoření až 8 hodin.

LED lampa JOI Thermologi

LED lampa JOI Thermologi LED lampa JOI Thermologi. Revoluční Led lampa převádí tepelnou energii z čajové svíčky na elektrickou.

Vztahům prospívá, když si muž zajde na jedno

Vztahům prospívá, když si muž zajde na jedno Partnérské vztahy aktuální trendy. Vztahům prospívá, když si muž jednou do týdne zajde na pivo.

Plesovým šatům vládne ženskost i kůže

Plesovým šatům vládne ženskost i kůže Plesové šaty aktuálně módní trendy. Plesovým šatům vládne rafinovaná ženskost i odhalená kůže.


a


Nej ...

Recepty na vánoční cukroví: Vaše recepty na internetu

Recepty na vánoční cukroví: Vaše recepty na internetu Vaše recepty na internetu Recept na vánoční cukroví , Recept na vánoční cukroví - nepečené cukrobí | pepinův blog , Recept na vánoční cukroví| Vánoční rohlíčky a další recepty. Přiidej vánoční recepty.

Těhotenství: správná výživa v těhotenství

Těhotenství: správná výživa v těhotenství Těhotenství. Správná výživa v těhotenství. Celkové ozdravění jídelníčku, by ženy měly myslet už před plánovaným otěhotněním a přirozeným způsobem připravit organismus. Dvojnásob to platí, pokud je trápí nadváha.

Oleandr ( Oleandry - Nerium ) a jeho pěstování

Oleandr ( Oleandry - Nerium ) a jeho pěstování Oleandr a jeho pěstování - Oleandry (Nerium oleander - Oleandr obecný) teplomilný oleandr. Rostlina původem ze Středozemí patří k jedněm z nejoblíbenějších květin pěstovaných na slunných terasách a balkonech. Oleandry (Nerium) jsou keře ...

Časopis pro ženy - CLAUDIA

Časopis pro ženy - CLAUDIA Časopisy pro ženy na TopŽena.cz : Časopis pro ženy - CLAUDIA - Claudia je ženský týdeník, který si za dva roky své existence získal velkou oblibu u čtenářek díky svému pestrému obsahu a nezaměnitelnému stylu.

ŽENA A ŽIVOT - časopis pro ženy

ŽENA A ŽIVOT - časopis pro ženy Žena a život na TopŽena.cz: časopis pro ženy - Žena a život: Žena a život je jedinečný lifestylový dámský časopis, který je určen mladým moderním ženám ...

Jak se žije v nejdrsnějších věznicích světa

Jak se žije v nejdrsnějších věznicích světa

Zobrazeno 26424x

přátelům

Co jsou super maximální vězení a jak vypadá život v nich? Elektrické šoky, tvrdé tresty včetně bití, k obědu zapáchající rybí hlava, či nechutná polévka s plovoucími šváby a to vše ve společnosti všudypřítomných krys.

Takovéto a často i horší nelidské podmínky panují v některých věznicích. Lidé zde často ztrácejí základní lidská práva a stávají se z nich pouhá zvířata. 

 
Když se nebudete v takovéto věznici chovat ukázněně nebo jen malinko porušíte nějaké z pravidel, může se vám stát, že budete strčeni do „svlékací cely“. Teplota v místnosti dosahuje někdy i 50oC. Na sobě budete mít jen spodky a nedostanete ani ložní prádlo, kterým byste si mohli obalit postel, aby vás nepálila. Vězňové si dost často také stěžují na popření lékařské péče, výprasky nebo zadržování pošty. Pro hodně zlobivé jsou připravené i speciální metody jako „hog-tying“ (zdvojení pout na nohou a na rukou). Běžná pouta váží kolem tří kilogramů, ale při jejich zdvojení, nebo dokonce doplnění o další závaží, což si dozorci zvláště vychutnávají u nebezpečných recidivistů, může jejich váha dosáhnout až 12 kilogramů a to už je pořádná zátěž, které se vězeň nezbaví ani ve spánku. Oblíbeným „šprýmem“ dozorců jsou tak zvané kohoutí zápasy, kdy jsou do jedné cely zamčeni dva vězni, kteří se navzájem nesnášejí.
 
Kdo jsou „nejhorší z nejhorších“?

 
Supermaximální vězení jsou určená pro sériové a masové vrahy jako byli Charlie Manson nebo Alberto de Salvo, známý spíš jako bostonský škrtič. V celách se supermaximální ostrahou končí i vrazi malých dětí, pedofilové, drogoví bossové, hlavy mafiánských gangů, či únosci. Najdeme zde však i zločince odsouzené za teroristické aktivity, obchod s lidmi či s jejich orgány, nebo za znásilnění. Podívejme se za zdi těch nejznámějších a nejtvrdších věznic na světě, kterým byste se měli zaručeně vyhnout.

Tvrdý režim v Guantanamu
První zastávkou na naší cestě je věznice Guantanamo Bay na Kubě, do které se zavírají lidé podezřelí z teroristických útoků. Nedávno se našla videonahrávka, která má dokazovat týrání vězňů v tomto zajateckém táboře. Lidé podezřelí z teroristických přečinů jsou na ni drasticky vlečeni k výslechům, biti a nuceni se vysvlékat od půli těla dolů. Bývalí vězňové Shafiq Rasul a Asif Iqbal vypověděli, že tam existuje blok, kterému se říká „Romeo blok“ a v něm jsou muži často nazí po celý den.
Jaké to je být zavřený v Guantanamu? Cítíte se mizerně, jste pod neustálým tlakem, trpíte nedostatekem spánku a každý den vás vyslýchají! Jamal al-Harith, který byl vězněn v Guantanamu, řekl: „Vypínali naschvál vodu před modlitbami, takže jsme se nemohli umýt podle našeho náboženství“. Podle něho jsou v táboře X-Ray naprosto běžné rasové a náboženské posměšky, fyzické tresty jako vykrucování rukou a bití. Viděl také vězně připoutané ke dveřím cely po celé hodiny se špinavým pytlem na hlavě. Nejvíce ho zarazilo to, jakým způsobem jsou muslimští muži ponižováni. Dozorci k tomu využívají prostitutky, které mají za úkol je vzrušovat svými doteky na jejich nahých tělech. Dozorci si k těmto praktikám vybírali jen ty muže, u kterých bylo stoprocentně jisté, že ještě nikdy předtím neviděli odhalenou ženu a ty, kteří jsou silně věřící. Muži, kteří se vrátili z těchto procedur, byli strašně rozrušení a někteří řekli, že jim dívky roztíraly po těle menstruační krev, která pro muslima představuje strašné ponížení.
Fyzické násilí není tak strašné jako to psychické. Rány se hojí do jednoho týdne, ale rány na duši s vámi zůstávají po celý život. Dozorci s vámi u výslechu hrají psychologické hry a snaží se vás donutit k doznání za činy, které jste nespáchali. Lékařské ošetření je mizerné a může se vám stát že vás v cele plné krys překvapí i had či škorpión. K jídlu dostanete nejčastěji fazole a rýži, některé jídlo je prošlé a k pití je jen špinavá voda. Pouta máte na sobě více než patnáct hodin a ta se vám zařezávají do kůže.
 
Utrpení přichází v noci
V centrální věznici Karachi v Pákistánu se ve třech vězeňských komplexech tísní devět tisíc lidí, ačkoliv je její kapacita pouze pro tři tisíce. Spolu s muži jsou ve vězení zavřené ženy, kterých je zde asi tři sta, a s nimi přibližně šedesát malých dětí, které by jinak skončily na ulici. Žije se tu v otřesných podmínkách a pořád vám tu někdo dýchá na krk. Jídlo moc chutně nevypadá a k pití si můžete dát jen vodu.
Nemoci na vás číhají za každým rohem a nejčastější chorobou, když nepočítám svrab, kterým trpí téměř všichni, je tuberkulóza. Minimálně čtyřicet lidí onemocnělo tuberkulózou, ale ve vězeňské nemocnici je hospitalizována jen polovina z nich. Lékařská péče je otřesná, chybí důležité léky a není zde nikdo, kdo by prováděl chirurgická ošetření. Do nemocnice, která je mimo vězení, se dostanou v akutních případech jen ti, co se chovali slušně a nikdy se nepokusili o útěk.
Nejhorší je to v noci, kdy vedle sebe leží i patnáct zpocených nemytých vězňů. Jsou pevně zaklíněni těsně vedle sebe, kdy jeden má hlavu u nohou druhého a naopak. V tak přeplněné věznici je každé místo drahé. Bojíte se jít i na záchod, protože víte, že když se zvednete, vaše místo zabere někdo jiný. V naprosté tmě slyšíte, jak pod vámi kmitají švábi a ostatní havěť. Cítíte hnilobný zápach z otevřeného záchodu, který je v rohu místnosti a modlíte se, aby jste se odsud dostali co nejrychleji pryč.
 
Thajské peklo
Když budete zavřeni v maximálně střežené věznici Bang Kwang v Thajsku, je každému jasné, že si zde odpykáte minimálně pětadvacet let. Věznice je přeplněná a v jedné cele se tísní více než dvacet trestanců. Celkem je kolem vás osm tisíc lidí. Dostanete pouze jedno jídlo denně a většinou to bude rýže, která plave v masovém vývaru. O pořádném kusu masa, nebo aspoň trošce zeleniny si můžete nechat jenom zdát. Když budete mít štěstí můžete si pochutnat na rybí hlavě. Někteří hladoví vězni do sebe soukají šváby, kterých je tu všude plno. Ve vězení seženete snadněji drogy, než něco pořádného k snědku.
Fyzické tresty nejsou výjimkou ani zde. Pravidelně si dozorci vyberou jednoho z vás a pak přijde pořádný nářez holí do nohou a zad. Můžete také strávit několik měsíců v kobce, kde neuvidíte nic než černo černou tmu. Kolem vás se hemží spousta nemocí jako je tuberkulóza, virus HIV nebo žloutenka. Kromě těchto hojně rozšířených chorob můžete dostat žloutenku, svrab a jiné tropické nemoci, které se rozšiřují po celé věznici. Nejhorší je, že když onemocníte, musíte si ošetření a léky zaplatit. Mnoho chudých vězňů proto často umírá.
Když za vámi přijde vaše rodina, zavedou vás do velké návštěvní místnosti, kde se navzájem překřikuje minimálně dalších třicet lidí, kteří přišli za vašimi spoluvězni. Všichni návštěvníci musí být vhodně oblečeni. Nesmí mít holá ramena ani kotníky a pravidlem je, aby ve vlastním zájmu dozorce nikdy o nic nežádali. Jednoduše se musí mile usmívat a pak je bez problému pustí dovnitř. Rodiče nebo přátelé vám smí přinést jídlo, cigarety, knihy a časopisy bez sprostých obrázků.
 
S politickými vězni se Čína nemazlí
Věznici Trisam najdeme 14 kilometrů západně od města Lhasa. Už z dálky v nás budí respekt. Odsouzení zločinci pracují na zeleninových plantážích nebo na staveništi, kde opracovávají kamenné bloky, které pak nosí na stavbu. Pracovat musí osm hodin denně a jednou za čtrnáct dní mají den volno. Namáhavá práce tyto lidi vysiluje a často na pracovišti omdlévají. Někdy jsou už tak slabí, že už ani nemohou chodit a musí se opírat o zdi.
Uvnitř tohoto zařízení najdeme kromě dospělých lidí také děti. Je jich zde víc než padesát. Hlídači jsou krutí na všechny vězně stejně. Nerozlišují děti od dospělých, protože pro ně jsou všichni havětí, která je nepřítelem republiky. Zcela normálně vás tam zbijí, občas vám dají elektrické šoky zvláště když jste žena. Dráty s elektrickým napětím nejraději přikládají na intimní partie vašeho těla. Dalším oblíbeným kouskem je rušení z nočního spánku. Rádi vás vyhazují ven do zimy, kde musíte mrznout několik hodin. Ženy nutí dělat sex s prasaty a psy.
Hodně vězňů zde umírá na následky bití a týrání. Jednou z obětí byla i Sherab Ngawang, která se do věznice dostala ve svých dvanácti letech, protože demonstrovala za nezávislost Tibetu. Zemřela ve svých patnácti letech. Dozorci ji mlátili tak dlouho, až jí způsobili vážné zranění žaludku a ledvin.
 
Drapchi je jako koncentrák
Nachází se v Tibetské autonomní oblasti a vyniká nad všemi ostatními svou nevídanou tvrdostí. Násilí a kruté zacházení s vězni je zde denní záležitostí. Železná pouta, která se vám zařezávají do kůže, jsou příliš těžká a brání vám v klidném spánku i v noci. Jídla se vám dostává málo a vodu pijete z kaluží, pokud ovšem zaprší. Máte na sobě slabou košili a tenoučké kalhoty a holé zmrzlé nohy. Kolem vás se plouží shrbené postavy s umučenými tvářemi, pro které je smrt vykoupením. Dozorci mlátí bez rozdílu muže a ženy a nevadí jim dobít a zkopat malé děti.
Poměry v tomto vězení se dají nejlépe přirovnat ke koncentráku. Na útěk rozhodně zapomeňte, protože hlídači jsou všude. Každý, kdo se pokusí utéct, je bez milosti zastřelen. „Byli nás tak surově, že krev byla všude, na podlaze i na zdích. Vypadalo to tam jako na jatkách. Mlátili nás svými řemeny dokud se nepřetrhly. Pak používali elektrické tyče. Někteří z nás měli natržené uši, jiní poraněné hlavy,“ vypověděla budhistická jeptiška.
 
Děkuji vám, pane
V uzbekistánské věznici Jaslyk jsou zavření ti, kteří jsou členy zakázaných organizací. Ani tady s vámi nejednají jako s lidmi. Těžká pouta vám brání v pohybu a ještě cítíte rány z minulého výprasku. Špinaví sedíte na přímém slunci v padesátistupňových teplotách a všude kolem je prach a písek, který se vám usazuje v čerstvých ranách. Každé ráno vás vyvlečou ven a při východu slunce musíte zpívat uzbekistánskou hymnu. Když ji zpíváte špatně, dostanete ránu. Pořádný výprask schytáte například i za neupravenou postel. A když vás bijí, musíte říkat: „Děkuji vám, pane,“ jinak vás budou bít do nekonečna. Každý den snášíte urážky, výsměch a sprosté nadávky. Mnoho vězňů umírá na následky hrubého zacházení. Po celé věznici řádí spousta nemocí, které jsou naprosto běžnou záležitostí v těchto drsných zařízeních. Lékařské pomoci se nedočkáte, jídlo nestojí ani za korunu a spíte v páchnoucích celách.
 
V Kresty kolují jehly
Přijíždíme k vězení Kresty nedaleko ruského Petrohradu, které je tvořeno dvěma komplexy. Vybudované bylo na konci 19. století pro maximálně 2065 vězňů. Dnes se v tomto zařízení nachází 10 000 trestanců, kteří se mačkají v cele pro dvě osoby po dvanácti. V celé věznici je cítit zatuchlina, pot nemytých vězňů a splašky. Odsouzení nesmějí mluvit se stráží a ani s námi. Při pohledu do jejich cimry máme pocit, že jsme v ponorce. Každý kousek je zacpaný lůžky a všude visí schnoucí prádlo. Okno je zakryté kovovými mřížemi, které sice umožňují přístup světlu, ale blokují pohled na vnější svět.
Vězňové vypadají mladí a jejich oholené hlavy je dělají ještě mladšími. Nosí ošuntělé a špinavé oblečení, hlavně volné kalhoty a svetry. Umývat se mohou jen jednou týdně. Jednou denně se dostanou na hřiště, kde se můžou protáhnout. K jídlu tu dostanete vodovou ovesnou kaši, kapustové listy, rybí polévku a chléb. V zimě je tu hrozná zima a vězňové mají dost často omrzliny. Léto je ještě horší! Věznice je postavená blízko bažin, takže vzduch je v letním období plný vlhkosti a komárů. Uvnitř věznice teploty dosahují i 40˚C. V celách pak nemůžete dýchat, vysvlékáte se do spodního prádla a všichni kolem vás smrdí potem. Kolem páchnoucího záchodu v cele, který je společný pro všechny, se hemží mouchy. Vnitřní nepsaný řád rozděluje muže na podřadné a privilegované. Podřadní muži slouží těm privilegovaným. Myjí jim nádobí, perou jim prádlo a občas posouží jako boxovací pytel. Pokusy o sebevraždu nejsou výjimkou.
V Kresty jsou hojně rozšířené drogy. Jehly se vyrábí z těch nejobyčejnějších věcí jako jsou třeba propisky a jsou velmi vzácné. Často kolují po věznici a není proto divu, že se zde rozšířily choroby jako je virus HIV a žloutenka. Mnozí dostanou ponorkovou nemoc a pokusí se o sebevraždu. Nejčastěji si podřezávají zápěstí. Příčinou těchto zoufalých pokusů jsou nejen nelidské podmínky ve vězení, ale i odloučení od rodiny. Návštěvy se za vámi nedostanou, proto se kolem věznice shlukují lidé, kteří zde čekají na zprávu. Přes zeď svým blízkým hází dopisy, cigarety, nějaké jídlo či oblečení. Není dne, kdy by tady někdo nestál.
 
Nápravné zařízení Tamms je proslulé tvrdostí
Tamms je jedinou supermaximální věznicí v americkém státě Illinois. Vybudovaná je na 95 hektarech severně od města Tamms. Vězní muže obviněné z těch nejhorších přečinů. Platí zde velmi ostrá bezpečnostní pravidla. V jedné společenské místnosti může pobývat maximálně šest mužů. Mají zakázané mluvit jeden na druhého a oslovovat strážníky. Na každého chovance připadají minimálně dva dozorci. V celách nenajdeme nic, co by se dalo rozbít nebo nějak využít k útěku. Všechna zařízení v cele až po světla jsou nezničitelná. Všechen život ve věznici řídí jedno velké kontrolní centrum, od odemykání dveří až po splachování.
Trestanci sem vstupují s minimálními privilegii, které si postupem času mohou za dobré chování rozšířit. Celé dny jsou zamčeni v temných buňkách. Nemůžou si na zdi vylepit ani plakát. Nemají povolené telefonické hovory, sportovní aktivity nebo televizi. Povolení pracovat nebo se vzdělávat dostanou jen ti, co se chovají ukázněně.
Všechny dopisy, balíky a ostatní věci, které přicházejí do budovy jsou zaměstnanci důkladně zkontrolovány. Při každém pohybu mimo celu se vězňům nasazují pouta. Každý den se dělají osobní prohlídky. Strážníci navíc chodí kolem cel a hlasitým hlukem budí spící vězně během dne každých třicet minut. Eugen Horton, který zde pobýval řekl: „Byl jsem svědkem případů, kdy se z vězňů stali šílenci, kteří se věšeli,  podřezávali si žíly, mlátili se hlavou do zdi a chovali se agresivně, jak vůči strážníkům, tak i vězňům.“
 
Lenka Kosztolányiová
_________________________________________________
© RF-HOBBY s.r.o. Časopisy jsou naše hobby, Epocha - svět na vaší dlani

připravil(a): redakce topzena.cz
vytvořeno: 10. 8. 2006 v 22:18

   Celý článek    Poslat emailem    Přidat názor    Diskuze ke článku (0)   
Hobbyzahrada.cz

Související články

Holky za volantem, nebojte se

Holky za volantem, nebojte se
Holky za volantem - Není to tak dávno, co byla žena za volantem trošku exotickou podívanou. Dnes jsou řidičky naprostou samozřejmostí (i když názor chlapů, že ženská za volant nepatří, se bohužel nezměnil – tedy pokud ...
Hobbyzahrada.cz
Názory čtenářů

Tento článek nebyl dosud komentován.


Přidat vlastní názor:
 

Je zakázáno vkládat reklamní "názory" bez předchozího písemného svolení redakce serveru topžena.cz.